Blog

Vítejte v podivném světě, na který už mnozí z nás zapomněli. Ať už kvůli shonu všedních dnů nebo prostě jen chtějí žít podle jiných principů. Je to svět podle tzv. pohanských tradic. Že je to příliš ezo? Nebo se někdo snaží jen odlišit, aby se cítil výjimečně? Hmmmm, no možná. Ale pojďme na krátký výlet do minulosti, ze kterého se nenápadně přeneseme do naší přítomnosti a třeba zjistíme, že ten svět tajemna, bláznivých svátků a potrhlých esoteriků je vlastně krásným světem našeho dětství a naší vlastní přirozenosti.

Byli naši předkové důstojní a moudří nebo stejní jako my? Tedy nechci se nikoho dotknout, ale mám-li mluvit sama za sebe, tak se za moc důstojnou a moudrou nepovažuji. I když bych vzhledem k věku už trochu být měla. No nic, zpět k tématu. 😊 Tak tedy předkové, žijící ve svém světě, zajatí v rodových tradicích, ve zvyklostech společenství, do kterého se narodili, ale hledající stejně jako my jen trochu toho štěstí, pohody, lásky a abychom nebyli jen duchovně naladěni, tak také nějaké ty přízemnější věci, jako dostatek potravy, střechu nad hlavou a trochu toho živočišného tepla. Neměli tolik výhod naší spotřební, přetechnizované „moderní“ civilizace. Jejich životy byly prostší, ale zato se dokázali mnohem více přiblížit přírodě a jejím přirozeným rytmům. Můžeme tomu říkat pohanství nebo také přirozenost. Jejich svět byl světem divočejším a drsnějším, než jak ho známe my. Tedy alespoň my tady ve střední Evropě. Ale byl to také svět plný mystiky, různých oslav a bujarého veselí spojených s ročními obdobími. Vždyť kdo by se nechtěl trochu poveselit, když život v těch dobách býval mnohem kratší než dnes a taky o něco těžší. Vezmeme to tedy popořádku a podle keltských názvů a astrologických událostí. Některé názvy svátků a dokonce i některé astrologické události mají ekvivalent i ve slovanské a germánské kultuře a dokonce i v dnešní kultuře nalezneme jejich stopy. A to i přesto, že moderní svátky vycházejí povětšinou spíše z křesťanských předělávek původních pohanských slavností a oslav a často se mírně liší i časově.

Imbolc čili Hromnice

Velmi časně zjara, vlastně ještě v zimě se slavil svátek Imbolc, který Slované nazývali svátkem boha Velesa. Staří Keltové ho prý nazývali Oimelc a germánské kmeny Disting nebo Dísablót. Byly to oslavy končící dlouhé zimy a nadějí na nový začátek, protože jaro bylo za dveřmi. A někdy už i vystrkovaly své zelené prstíky a bílé hlavičky první sněženky.

Jarní rovnodennost neboli Velikonoce – že vám to neštymuje? Tak čtěte dál

Následovala jarní rovnodennost, provázená vynášením Morany na našem území a oslavami jara, kterým dnes říkáme Velikonoce. Ale nemylme se. Tenhle svátek není tak úplně křesťanský, jak se dnes tváří. V pohanských kulturách byl nazýván Kelty Alban Eilir, Germány Ostara (to už jsme k těm Velikonocům celkem blízko že?) a Slovany slavnosti Jarovita.

Beltain, u nás známý spíše jako Pálení čarodějnic a první máj

Svátek Beltain (Keltský název), další příležitost k bujarému veselí, byl oslavou plodnosti, sexuality a lásky. Slavil se počátek nového období, světlé části roku, obnova přírody, období hojnosti a plodnosti. Byly to ale také oslavy ohně, coby symbolu ochrany proti zlým silám, zimním démonům a proti čarodějnicím. Germáni ho nazývali Walpurgisnacht a Slované Jare Gody.

Letní slunovrat

Letní slunovrat byl svátkem nejdelšího dne v roce. Je časem hojnosti a Keltové ho pojmenovali Litha. Slavilo se tancem kolem ohňů a prováděly se rituály spojené s obdobím plodnosti. Lidé si užívali energii slunce, sílu ohně a magickou moc přírody. Germánské kmeny jej nazývaly „Midsummer“ a to je název, který se dodnes používá v anglicky mluvících zemích. Slované mu dali pro nás možná poněkud zvláštní pojmenování „Kúpadla“ nebo také noc „Kupala“. To proto, že noc uprostřed léta byla teplá a chodili si prostě zaplavat. A pak se možná zahřáli u ohně a třeba i někteří nějakým tím živočišným teplem, když to byly i oslavy plodnosti. Naši předkové věděli, jak si udělat život hezkým 😊.

Lugnasad, ten známe u nás spíše jako dožínky, i když se slaví v maličko posunutém čase

Jo, dožínky, to bývá veselo 😊. Slaví se letní sklizeň a děkuje se za úrodu po jejím skončení. Germáni tento svátek nazývali Lammas a stejně jako Keltové jej naopak slavili na počátku sklizně, kdy vzdávali dík za hojnou úrodu. Slované neměli specifický název pro konkrétní oslavu, ale zato je známý rituál Dodola, který se prováděl podle potřeby a jehož cílem bylo přivolat déšť v období, kdy sucha ohrožovaly budoucí sklizeň nebo naopak zastavit příliš dlouho trvající déšť, pokud ohrožoval již zlátnoucí obilí na polích.

Mabon – podzimní rovnodennost

Tak tady máme krásný keltský název i pro astrologickou událost. Evidentně slavili rádi a často😊. Jen teď nevím, jestli pro dožínky nebyl předchůdcem spíše tenhle svátek než Lugnasad. No co, nemůžeme všechno vědět přesně a ono se to stejně postupně tak nějak prolíná. Ale rozhodně to byl svátek hojnosti….. vždyť přeci bylo po sklizni. Byl to ale i svátek kratičké rovnováhy, která předznamenává čas nadcházející temnoty, kdy noci už budou delší než světlo a bohové se chystají k odpočinku. Slované v podstatě z oslav nevycházeli od počátku žní až do doby rovnodennosti, kdy slavili svátek Roda a Rožanic. Během staletí a mísení různých kultur a náboženství nám z toho nejspíš zůstaly svatováclavské slavnosti. I v německé kultuře najdeme svátek Erntedankfest, který se obvykle slaví také v září. Neplést s Oktoberfestem prosím 😊

Samhain

Ooo, to je ten tolik kontroverzní svátek, který vzbuzuje tolik různých a protichůdných emocí. Slované ho nazývali Podzimními Dědy, Keltové Samhainem a národy s keltskými kořeny ho úspěšně transformovali do moderního Halloweenu. Křesťané z něj udělali Dušičky a Památku zesnulých. Jen germánské kmeny měli těch svátků více, roli v oslavách hráli bohové jako Thor, Odin nebo Freyr, ale v zásadě by ekvivalentem těchto oslav mohl být jejich svátek „Winternights“ nebo „Winter Finding“, který označoval přechod mezi letním a zimním obdobím. Také se během něj děkovalo za úrodu a připomínali se zemřelí předkové.

Zimní slunovrat

Posledním svátkem v roce podle moderního kalendáře je zimní slunovrat, transformovaný církví do podoby Vánoc. Původně je ale svátkem vracejícího se světla do našich životů. Slované slavili konec ročního koloběhu v nejdelší noci zvané Kračún, kdy ve dnech tak mrazivých, že by psa nevyhnal, končí život umírajícího slunce, aby se na druhý den znovu zrodilo a celý koloběh života tak začne nanovo. Germánské kmeny toto období nazývaly „Midwinter“ nebo Yule a Keltové mu dali název „Winter Solstice“ nebo „Alaban Arthan“.

A kde že je ten nenápadný přesun do současnosti? Svátky a oslavy v dávných dobách kopírovaly rytmus přírody bez ohledu na nějaké nařízení shora. To přišlo až s křesťanstvím, kdy církev mnohé z těchto událostí transformovalo tak chytře, aby si lidé zpočátku ani moc nevšimli, že se něco změnilo. A tak převzaly přibližnou dobu konání a dali tomu své názvy, podle vlastních pověstí a pravidel. Jen třeba přidali návštěvu kostela, konání bohoslužeb a nějaké to požehnání. Hlavně nenápadně, aby „ty lidi konečně dostali rozum a přestali věřit bludům“ 😊. Pak se o totéž pokusil minulý režim, což se úplně nepovedlo. No taky na to měli méně času než církev. Ale i tak všichni známe svátek práce a ty starší generace i oslavy VŘSR a lampionové průvody nebo mávátka. Joooo, to bylo něco pro děti, ty různě vlající barevné papíry na tyčce. A abych nezapomněla povinné vlaječky v oknech, protože kdo nevlaje s námi, vlaje proti nám. A taky ozdobené multikáry a alegorické vozy s budovatelskými hesly. Holt jak pravil císař Nero: „panem et circenses“ (dejte lidem chléb a hry) a získáte přízeň prostého lidu a můžete si pak s nimi dělat co chcete. Ale jak vidíte, i tak mají lidé paměť, sice mizernou občas, ale pozůstatky a myšlenky původních oslav spjatých s přirozeným během života, nám zůstaly zachované dodnes. A my tak můžeme tvořit sami své vlastní oslavy a významné životní milníky. Sami se můžeme rozhodnout, co chceme slavit a kdy, a nazývat to můžeme jakkoliv. Jde jen o to, abychom žili spokojený a naplněný život. A jestli nám k tomu pomůže nějaká malá oslava čehokoliv, je to moc dobře.

Krom toho nevím, jak vy, ale já mám vždycky na jaře spoustu energie a někdy se mi i zapalují lýtka 😊. Zato na podzim začnu toužit po teplých ponožkách, polévce a hrnku s čajem. A čím víc se blíží zima, tím víc mám pocit, že jsem v minulém životě musela být medvěd, protože ti upadali s příchodem chladných dnů do sladkého zimního spánku. Akorát teda ti do jara ztratili něco ze své váhy a já to mám spíš naopak 😊 písemných, audiovizuálních nebo mentálních a vyhrazuje si proto právo být nepřesný zvláště u vyprávění z minulosti nebo budoucnosti, jelikož kdo si to má taky tak přesně pamatovat že? 🙂